Dnes se ještě na chvíli vracím k Vánocům. Na Štědrý den jsem si totiž s nadšením vyrobila svícen, jehož svíčku jsem si s radostí zapálila ještě včera na Nový rok.
Osobně mám svíčky moc ráda. Ne tedy ty s vůní, ale úplně obyčejné (i neobyčejné) nevoňavé svíčky. Mám ráda, když nám u nedělního oběda září tančící plamínek. Tak nějak mám díky němu slavnostnější pocit. Možná je to proto, že celá rodina vnímá slavnostně adventní věnec a plamínky jeho svíček v době adventní.
Naopak manžel svíčky moc nemusí. Ne, že by mu to úplně vadilo, ale během roku nepotřebuje, aby na stole něco hořelo...naštěstí má pro mě pochopení, takže na Vánoce, Velikonoce, případně jiné slavnostní chvíle si s klidným srdcem a radostí můžu nějakou pěknou svíčku zapálit:-).
Ale abych se vrátila ke svícnu, který jsem 24. 12. 2022 vytvořila. V manželově dílně jsem dlouho před tím zahlédla dřevěný trojúhelník - prý nepovedený kousek a přijde vyhodit. Hned jak jsem ho zahlédla, napadlo mě, že by z něj byl pěkný svícen...
...a tak jsem manžela poprosila, aby mi do něj udělal díru na vysokou svíčku a na Štědrý den jsem se ve chvilce volna vrhla na tvoření. Stačilo pár jedlových větviček, mašličky a přírodniny, které jsem měla doma a brzy byl na světě svícen, který mi dělá radost ještě dnes.
A tady je:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat