Mojí další oblíbenou činností je skládání puzzle. Této zálibě jsem ale "propadla" spíše v dospělosti. Ne, že bych jako dítě neskládala puzzle. Co ale s poskládaným obrázkem? Doma ho nebylo kam dát, a tak putoval zpátky do krabice. "Však až budeš chtít, poskládáš si ho znovu," říkali rodiče. Ale skládat jeden obrázek víckrát nebylo úplně to pravé ořechové.
Moje první puzzle byl tenhle pejsek (500 dílků) a já byla náležitě pyšná na to, že jsem ho zvládla poskládat. Dokonce 2x:-). Pak skončil v šuplíku pod postelí a hooooooooooodně dlouho čekal na to, až znovu spatří světlo světa...
...další puzzle jsme dostaly se ségrou dohromady. Byly to tyto nádherné kočky (1000 dílků). Poskládaly jsme je 1x a vím, že jsem tehdy měla velikou radost, když jsme si je mohly nechat asi 14 dní vystavené. Smutné pak bylo jeho rozboření a uložení opět do šuplíku...ach jo, nač kupovat další puzzle, když ho pak člověk zase musí schovat:-(...
...a tak jsem si musela počkat.
Stálo to za to:-). Když můj báječný manžel zjistil, že bych si občas něco poskládala, rozhodl se, že mi udělá radost a koupí mi nějaké pěkné puzzle. Já ale nechtěla. Přece to nebude další krabice, co mi nakonec skončí někde uložená. Vždyť z toho pak člověk nemá ani radost...
...ale jak jsem psala, manžela mám opravdu skvělého, a když mi navrhl, abych si poskládaný obrázek natřela lepidlem a ozdobila s ním šikmý strop v pokoji našich dětí, skákala jsem radostí metr vysoko a k prvnímu obrázku brzy přibyl další a další...a teď už občas poskládají něco i děti, takže se nám strop v pokojíčku pěkně plní...a protože je to podkroví, moc hezky se na ty naše "skládanky dívá:-)...
...a tady je malá ukázka (jsou tam i ty moje úplně první puzzlata):
Když se mi cca před 6 lety dostalo do ruky puzzle o velikosti 3000 dílků, myslela jsem, že je to největší, co kdy budu skládat. Dalo to sice práci, ale stálo to za to. Já totiž na skládání miluju to, že hlavu naprosto "vypnu", nevnímám svět okolo, jen se soustředím na maličké dílky a oči mi jezdí po mém skládacím kartonu. Když mi do sebe dílky hezky padnou, mám z toho velikou radost a musím říct, že jsem mnohdy tak "zažraná", že to dá rodině úsilí, než mě vytrhnou z mého klidného světa a vrátí zpět do reality:-).
A tady je to moje třítisícové puzle - kreslená mapa světa:-).
Jenomže to jsem ještě netušila, že se nám brzy bude líbit tohle puzzlátko, které má 4000 dílků. Byla to tehdy docela výzva, ale skládání jsem si moc užila, a když mi na něj manžel udělal rámeček a zavěsil mi ho na schodiště, po kterém denně několikrát projdeme, vždy se na chvíli zastavím a zasním. Je to takový uklidňující obrázek...a teď si ho docela oblíbil i náš 5-ti měsíční syn. Když jdeme okolo, nejdříve kouká, pak si ho pořádně ohmatá, a jakmile je spokojený, jdeme zase dál:-).
Když zapřemýšlím, kdy jsem poskládala svoje poslední puzzle, tak to bylo někdy na jaře. Při distanční výuce sice moc času nebylo (Jsem učitelka a smekám před námi všemi, kteří jsme to ve zdraví - psychickém - zvládli, protože za mě musím říct, že jsem jela tak na 150 % a ke konci školního roku jsem byla ráda, že už jsme zase ve škole - i když pravdou je, že všechny ty "digitalizační" zkušenosti mi budou rozhodně k dobru:-)). Vím, že to bylo náročné i pro děti a rodiče a jsem ráda, že jsme to nakonec všichni zdárně zdolali...no, a protože ve chvílích psychicky náročných člověk hledá, čím se odreagovat, tak přišlo na řadu opět skládání.
Obrázek je moc hezký. Sice jen 1000 dílků, ale stojí za to. Jen ještě nemá místečko, kam ho dáme - nějak se nám ty stropy (a už i stěny) pomalu ale jistě zaplňují. Tak uvidíme:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat